Historie

Již před 650 lety se na  teplých jižních stráních pěstovala vinná réva, která byla důležitým zdrojem příjmů tehdejších majitelů. Podle vinařů vzniklo jméno obce –Vinarce, Vinařce a Vinařice.

První písemná zmínka o Vinařících je z r. 1227  v listině Anežky České, která byla abatyší  kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, kde jsou Vinařice spolu s Kobylnicí uvedeny jako majetek kláštera. Historie Vinařic je úzce spjata s pány z Chlumu, kteří měli svůj hrad nedaleko vsi Chloumek, v místě starého hradiště, kde místní lidé říkají  „ Na Hrádku“. Pánům z Chlumu kromě Vinařic, patřila i Dobroviceves /jak se tehdy Dobrovice nazývala/, kde si postavili tvrz.  Mstidruh z Chlumu zastával úřad pražského župana a purkrabího pražského hradu. Rod Chlumských se o Vinařice často dělil - r. 1340 měla ves i pět držitelů. Ještě za života Hereše z Chlumu pána na Vinařících, přechází ves r. 1403 do rukou Vartemberků. Po Benešovi z Vartemberka, který zde r. 1411 zemřel, a po Ctiboru Čepcovi z Libiše  se stávají r. 1417 majiteli na dlouhá léta Klinštejnové. Bohuněk z Klinštejna, pán na Vinařicích a v Semčicích, volil r. 1452 na zemském sněmu Jiřího z Poděbrad za zemského správce. Král Ladislav mu daroval ves Bechov s lesy a půl vesnice Obrub. Po Klinštejnech začátkem 16. stol. získává Vinařice Jaroslav ze Šelmberka, syn r. 1508 zemřelého nejvyššího kancléře království českého Jana ze Šelmberka, pána na Kosti a Troskách. Nový  a bohatý majitel Jaroslav ze Šlemberka přestavěl původní gotickou tvrz  na jednopatrový zámek a r. 1519 prodává ves, zámek s dvorem, a ves Chloumek za 12.000 kop českých grošů Janu Cetenskému z Cetně.  Vinařice patřily Cetenským déle než 100 let. Syn Janův, Jířík z Cetně, který zdědil Vinařice s Chloumkem, byl  hejtmanem boleslavského kraje a patřil k předním sněmovníkům v zemi, požíval úcty a vážnosti u šlechty. K Vinařícím si přikoupil Semčice, Žerčice, dvory v Sýčině, Libichově, Nemčicích a v Nepřevázce.  Roku  1571 nechal Jiřík přestavět kostel sv. Václava do nynější podoby o třech štíhlých věžích a ustanovil kostel jako místo posledního odpočinku rodu Cetenských. Později zde byli  pochováváni i Thurn-Taxisové. Podle pověsti je kostel spojen tajnou chodbou se zámkem. Jiřík odkázal Vinařice svému synovci Mikuláši z Cetně. Po jeho smrti se panství ujímá r.1590 Jiřík Procek z Cetně a brzy poté Václav Cetenský, který se v letech 1618-1620 aktivně zúčastnil stavovského odboje.  Po bitvě na Bílé Hoře byl odsouzen ke ztrátě poloviny svého majetku, Vinařice mu byly zkonfiskovány a on odešel pro víru do Žitavy, kde zemřel. Komisaři prodali konfiskát - zabavené  statky Vinařice a Ledce  r. 1623Adamovi z Valdštejna, který je spojil se svým dobrovickým panstvím. Vysoce položený zámek s krásným výhledem do krajiny se Adamovi tak zalíbil, že jej nechal r.1630 přestavět v renesačním slohu  a zvýšit o 1 patro. Na císaři si vymohl souhlas s vymazáním slov „ tvrz Vinařice“ v zemských deskách  a nahrazením „Nový Valdštejn. Přejmenování Vinařic se však nikdy neujalo. Adam z Valdštejna prokazoval věrné služby čtyřem císařům. Za císaře Rudolfa II. byl nejvyšším hofmistrem a r.1622 se stává správcem země české, členem konfiskačního soudu a  dostává titul říšského hraběte. O pět let později je nejvyšším purkrabím pražského hradu. Roku 1734 se dědička panství Marie Anna z Valdštejna provdala za knížete Josefa Viléma z Fürstenberku a sňatkem přechází panství do nového rodu. Majitelem se stal syn Karel Egon, po něm r. 1787 Filip z Fürstenberka a po jeho smrti r. 1790 vedla správu panství manželka Marie Josefa, která r. 1808 odkázala majetek příbuzné rodině Thurn –Taxis. Panství dobrovického i loučeňského se ujímá  kníže Maxmilián Josef  c.k. generálmajor a po něm r. 1831 syn Karel Anselm, nejvyšší komorník zemský v Čechách, který téhož roku zakládá v Dobrovici  cukrovar.  Roku 1844 vede panství jeho choť Izabela až  přichází v r. 1848 zrušení poddanství a roboty. Od roku 1850 řídí obec zastupitelstvo v čele se starostou.

Historie hasičského sboru

...vyhořela usedlost Pavla Příšovského (čp.9). Další požár vypukl dne 11. července r. 1847:

"...Oheň vyšlehl ze stodoly Bartoňovy (čp.28), vyhořel Cidlina (čp.26) a Hlaváč (čp.25), Fidler (čp. 27) přišel o chlév a stodolu. V těchto místech hořelo v r. 1872 zase a vyhořela dvě hospodářství."

Vinařice okolo r. 1855

Tehdejší vesnická stavení bývala většinou dřevěná, střechy doškové, a když takové stavení začalo hořet, hasilo se tak, že se za pomoci železných háků, seker a žebříků strhlo. Někdy bylo potřeba strhnout i okolní stavení a zabránit tak rozšíření požáru.

Hašení se hlavně účastňovali tesaři a zedníci. V jejich čele stával kominík nebo kovář. Vrchní dozor nad hašením vykonával představený obce.

První písemná zmínka o obraně vinařických občanů před požáry je uvedena v autobiografické knize Fr. Dědiny, který v r. 1868 potřeboval vypumpovat vodu ze stavební jámy svého budoucího hostince (čp. 58). Dědina o tom píše: " ....Požádal (jsem) o obecní stříkačku, ale byla to stará rachota. Měl ji hoření soused Klouda pod kůlnou a vodojem na 6 hl byl plný bramborů ".

Další písemná zpráva o obraně vinařických občanů před požáry pochází z r.1874, kdy Obecní zastupitelstvo " ....Za příčinou opatření trvalé a dostatečné zásoby vody (se usneslo), že ještě během t.r. se prozatím nádržka vody zařídí, a však řádný kál se teprv na přesrok do rozpočtu obecního projektovat bude kromě jedné voznice a dvou žebříků máme ostatní věci v chatrném stavu. Proto usnešeno, by se 3 háky upravily, dále 12 nepromokavých košíků, a má se pořídit ruční stříkačka, totiž taková, která se může přenášet, an taková se v domácnosti velmi za prospěšnou při ulívání uvnitř prokazuje bylo vysloveno, že se o to předně musíme postarati, by jsme měli skrýši pro hasící rekvizita...."

K tomu dodejme, že dolení kál (brůdek) byl vybudován v r. 1877 (hoření mezi léty 1842 až 1869), nová potažní stříkačka "s ručním pumpováním" koupena v r.1882 za 1000 zlatých rakouského čísla (zl.r.č.) a "skrýše" postavena v r. 1887 za 300 zl.r.č. v místě severovýchodního nároží dnešního obecního obchodu a hostince (čp.93).

Potažní služba ke stříkačce byla každoročně dražena:" ....Jest ustanoveno všeobecně, by pronajat byl povoz k dostavení se k ohni stříkacím strojem Vinařickým, totiž na dálku 1 hodinu cesty vzdálené.za každou cestu k vohni dál neb blíž 5 zl.r.č." Slouhovi "....za udržování vždy v čistotě a v pořádku hasičského náčiní se (mu) vyplatí 5 zl."

Poslední čtvrtina 19. století je pro České země charakteristická tím, že během ní nastal v těchto zemích hospodářský a společenský rozkvět. Tehdy vzniklo mnoho spolků, mezi nimi i hasičské. Jejich zakládání bylo podpořeno zemským zákonem z r. 1872, který upravil poměr mezi obcí a hasičským spolkem - sborem.

Na Boleslavsku ale rozkvět hasičských sborů nastal až po r. 1882, kdy byla založena Župní hasičská jednota mladoboleslavská. Od toho roku až do konce 19. stol. vznikly hasičské sbory ve většině obcí Boleslavska, mezi nimi i sbor vinařický. nastal v těchto zem

Na Boleslavsku ale rozkvět hasičský

V "Knize zápisků Sboru dobrovolných hasičů ve Vinařicích" se o tom píše: "Obecní výbor a občané mluvili častěji o založení sboru, až se toho někteří ujali. Bylo to dne 9.ledna 1898, když byli občané obecním poslem sezváni do schůze a zapisování nastalo. Přihlásilo se jich 25.

Na to byla volba dne 9.ledna, zvoleni byli tito:

předseda p. Václ. Bartoň,
místopř. p. Karel Hollendr,
velitel p. Václ. Bartoň,
podvelitel p. Karel Hollendr.

Výbor: p. Frant. Verfl ml.,
Josef Hybler č.26,
Jan Fidler,
Václav Boháček.

Náhradníci: p. Josef Mach a Václav Rudolf. Z nichž byli zvoleni: Frant Verfl. ml. jednatel, Josef Hybler č. 26 pokladník.

Pak přikročeno bylo k vyzbrojení sboru. Modré čamáry měli obstarati p. Josef Hybler čp.9 a p. Josef Verfl od firmy p. Stikarovský Brno. Plátěný oblek obstarali p.Václ. Vinš a p.Ant. Zita, látky byly od firmy p. Stránský Ml. Boleslav. Výzbroj vybrali p. Václ. Bartoň a Karel Hollendr u firmy Schwab v Praze. Čamáry i plátěný oblek zhotovil p.Josef Jizba krejčí v Dobrovici, za jednu čamáru od práce bylo vyplaceno 2 zl. 50 kr., od plátěného obleku 1 zl. 40 kr. a tak byl sbor zřízen, vyzbrojen a oblíknut.

Na to dne 16. února 1898 byl sbor ráno o 8. hodině v hostinci p. Jos. Macha seřaděn, přehlídnut a podvelitelem k veliteli předveden. V 8 hodin 15 min. vyšel sbor za dosti špatného počasí s celou kapelou p.Hodbodě v čele (26 mužů) po silnici skrze ves, kdež se množství lidu, zvláště občané, všichni se připojili a tak kráčel za zvuku hudby do děkanského chrámu Páně Dobrovického, kdež o 9. hodině ranní sloužena byla mše svatá na počest založení sboru. Přede mší svatou promluvil veledůstojný Pán děkan Fr. Hartman velmi dojemnou řeč ke sboru. Líčil, jaké povinnosti hasič má, co mu pro svého bližního jest uloženo a k tomu připojil mnohá podobenství z Písma svatého, že každý s nadšením poslouchal slova, která se mu dostala. Viděli jsme též mnoho jiných lidí z blízka i z dáli, přišli, aby s námi byli přítomni ve chrámu Páně.

Po odbytých obřadech nastoupil sbor zase cestu zpáteční skrze ves, lidé se u svých příbytků rozcházeli, jen sbor a občané s hudbou v čele za zvuku národní hymny vešli do hostince p. Jos. Macha, kdež se rozproudila živá zábava ponejvíce zpěvy písní národních, jež ochotně hudba vždy doprovázela až do hodin odpoledních než byl rozchod.

O 5. hodině na večer se sbor sešel a seřadil u p. velitele a odtud vyšel průvod do hostince p.Zvěřiny, kdež se o 6. hodině začala zábava taneční. Návštěva byla velice skvělá při tom velmi špatném počasí, přibylo mnoho hostí, zvláště z Dobrovice, Sýciny, Chlomku a jiných vzdálených obcí. Při zábavě nepomýšlel nikdo na odchod - až v pozdních hodinách ranních. Při prvním plesu se vybralo 106 zl. 80rnFr. Verfl, jednatel"

Život vinařického hasičského sboru však nebyl jen samá zábava: hned v roce svého vzniku se zúčastnil hašení 4 požárů v okolních obcích a pak, až do současnosti, ještě 48. Z nich 10 vypuklo na Vinařicích:

• v r.1899 "u p. Jana Fidlera v čp. 3. dne 27. září, kdež celá usedlost padla v oběť"
• v r.1902 hořelo "u p. Hlaváče" (pravděpodobně čp.12)
• v r.1906 hořelo "u p. Fr. Kubína" (pravděpodobně čp.54)
• v r.1910 "sbor pracoval při požáru v místě u p. Jos. Plačka" (čp.5)
• v r.1917 "při požáru pracoval náš sbor jen v místě, a to u p. Fr. Verfla" (mohlo být v č.p. 6,31,48)
• v r.1922 "...k požáru 1 v místě u př. Fr. Verfla" (čp.6)
• v r.1928 "při požáru stodoly V. Fidlera poškozeny háky" (čp.25)
• v r.1930 od úderu blesku shořela Rohackova stodola (čp.8)
• v r.1963 vyhořel bývalý hostinec u dobrovického nádraží ve Svárovách (Vinařice čp.1)

v r. 1990 vyhořela stodůlka s chlévem u Šabiků (čp. 47) -tento poslední požár vypukl v sobotu 1.prosince okolo 19. hodiny - shodou okolností v době, kdy se v místním hostinci (čp.93) konala schůze vinařických hasičů. Ti ihned přispěchali k požáru a spolu s boleslavskými profesionálními hasiči a dobrovickými dobrovolným hasiči, kteří mezitím k požáru dorazili se svými automobilovými cisternovými stříkačkami, požár uhasili. Podle úřední zprávy byl příčinou tohoto požáru zkrat v elektrické instalaci stodůlky.